Málem se ze mě stala anorektička

Říkala jsem si, že bych potřebovala zhubnout tak tři kila a byla bych spokojená, jenže se mi to nějak vymklo z rukou.

Bylo mi 17 let, když jsem začala řešit svou váhu, při výšce 170 cm jsem vážila kolem 58 kilo. Nebyla jsem žádné vyžle, ani tlouštík. V té době jsem se ale v zrcadle viděla jinýma očima.

Zpočátku jsem přestala jíst jen sladkosti a odnaučila se sladit čaj a kafe. Asi za týden jsem zhubla o kilo.  Byla jsem spokojená, že mi to jde celkem snadno a chtěla jsem pokračovat. Když jsem za necelý měsíc zhubla ty tři kila, přítel mi řekl, že mi to takhle sluší.

Tak jsem si říkala, že když to jde takhle snadno, tak ještě pár kil můžu ztratit. Snažila jsem se jíst hodně ovoce a zeleniny. Hlavou se mi začaly honit myšlenky, že vlastně tolik jídla ani nepotřebuju, a že jím pořád velké porce.

Zlomovým okamžikem však byla posměšná poznámka mého kamaráda na můj velký zadek. Tam jsem si řekla, že musím vážně zhubnout. Přestala jsem jíst veškeré pečivo a jedla jen zeleninu a obědy bez přílohy.

V té době moje mamka pracovala ve večerce, takže se většinou vracela domů až k večeru. Já svůj oběd dávala našemu psovi, ten mi za to byl moc vděčný. Pejsek nám krásně přibíral a já dost hubla. I moje profesorka ve škole se mě ptala, jestli už to nepřeháním, že se jí zdám moc hubená. Když mi tohle někdo řekl, byla jsem na sebe pyšná a pokračovala v tom dál.

Rodiče nic netušili. Nosila jsem volnější věci, abych nemusela poslouchat, že jsem nějaká moc hubená. Kila šla k mé radosti dolů dál. Jenže to už jsem za celý den snědla třeba jen dvě rajčata a ovocnou tyčku. Už jsem měla k jídlu vyloženě odpor a nedovedla jsem si představit, že bych měla snít třeba rohlík. Nejhorší pro mě byly víkendy, kdy jsem musela s rodiči obědvat. Buď jsem snědla aspoň něco, nebo jsem se snažila vymlouvat, že mi není dobře, že se najím později. To už mi rodiče nadávali, že se jich ptají sousedi, jestli nejsem nemocná, a že bych měla víc jíst. V té době už jsem vážila 48 kilo.

Jenže nešlo to přestat, už jsem měla výčitky i z rajčete nebo okurky. Žaludek jsem měla tak stažený, že bych ani nic jiného sníst nemohla. Jednou si bratr domů koupil zákusky a řekl mi, abych si dala s ním. Byly tam i mé oblíbené šlehačkové. Když mi dort podával, začala jsem brečet a utekla do pokojíčku. Chtěla jsem si ho moc dát, jenže v hlavě jsem měla už jen, že jídlo je můj nepřítel a že je zbytečné jíst. Potom jsem vlastně jíst chtěla, ale moje druhé já mi to zakazovalo. Připadala jsem si jak rozdvojená osobnost, ta jedna už by chtěla jíst, jenže ta druhá se jídla bála.

Pak jednoho dne, když jsem byla s naším psem na stříhání, jsem tam omdlela, to jsem snědla za celý den jedno rajče a jeden trojúhelníček sýra. Paní zavolala rodičům, aby si pro mě přijeli a máma šla se mnou okamžitě k doktorce. Vůbec jsem nechápala, jak to doktorka poznala na první pohled. Když jsme tam přišli, tak se mě hned zeptala, jak dlouho už nejím. Moje mamka, která tam byla se mnou, neměla tušení, že nejím, takže to pro ni byl šok. Doktorka nás poslala na EEG, kde mi doktor řekl, že jsem celkem v normě, ale jestli budu takhle pokračovat, tak mě zavřou na psychiatrii. Bylo mi do breku. Říkala jsem mu, že jíst chci, ale bojím se. Říkal, že musím začít pomalu, třeba jen čtvrt rohlíku a hlavně jíst s chutí.

Asi po 14 dnech jsem dokázala sníst celý rohlík a vracela jsem se zase do normálu. Bylo štěstí, že jsem tenkrát omdlela a máma šla se mnou k doktorce, jinak by to dopadlo asi mnohem hůř.  Člověk by si měl uvědomit, že váha není to nejdůležitější a každý by se měl mít rád takový jaký je.

Máte někdo takové zkušenosti? Pokud ano, napište nám, jak to probíhalo u vás.

Málem se ze mě stala anorektička patří do témat
  • Já bohužel taky... Jana 24.07.2009 10:48:09

    Ahoj, bohužel musím připustit, že jsem přesně tohle všechno zažila taky… Nikdo, kdo to nezažil, nechápe, jaké je to rozhodování, jestli být opravdu zdravá a přibrat nebo radši být ‚krásná‘ ale vědět, že umíráš… Kdybych neměla podporu rodiny a hlavně ségry, tak bych to nezvládla… Mě k tomu dohnala naše paní trenérka v gymnastice, chtěla, abych shodila ten obrovský zadek, ať nevypadám jak mamina… Tak přeji, ať se máš ráda taková, jaká jsi!!!

    • Re: Já bohužel taky... ------ 14.10.2016 12:03:42

      Holky je to hnusná nemoc ale NIKDY KDYŽ CHCETE ZHUBNOUT NEBO NĚCO TAK CVIČTE NEZVRACEJTE NIČEMU TÍM NEPOMŮŽETE A HLAVNĚ NEREAGUJTE NA POZNÁMKYM OSTATNÍCH.VŽDY CVIČTE PRO SEBE A NE PRO NĚ A ZAMĚŘUJTE SE NA ZDRAVÍ, NE NA OBVOD VAŠEHO PASU.
      Hodně štěstí všem přeje
      ---

  • John Smithg61 05.10.2016 02:09:20

    Definitely pent subject material, be thankful in support of picky facts . fkebdgabckbcaddg

  • John Smithd178 03.10.2016 14:00:01

    Really great info can be found on site. cbeadkdddgcddcfg

  • Kristina 18.09.2016 17:53:30

    Bohužel i já tohle znám, ale potkalo mě to až ve třiceti letech, a po porodu. Původne jsem jedla třikrát denne, pak dvakrát, pak už mi stačilo jen jednou, a pak už skoro nic. Když byl synovi rok, podotýkám, že jsem s nim byla od jeho půl roku sama, jsem vazila tolik, kolik jsem vazila asi v patnácti letech. Bývalo mi na omdleni, ale ani jednou jsem neomdlela. Dostal mě z toho tehdy nový přítel, který mě začal vykrmovat. Nejdříve mi to moc nešlo, ale díky lásce a jeho péči se mi podařilo se dostat na optimální váhu. Ted už bych zase potřebovala pár kilo shodit, ale rozhodne vím, že cestou hladovění už to nebude

  • nemoc i pro chlapa luca 17.07.2009 13:33:00

    určitě může onemocnět i chlap, i když to není tak časté jako u ženy, ale podle mě se to může stát každému, i když chlapi svoje kila to lik neřeší jako my:-)

    • Re: nemoc i pro chlapa Iris 17.07.2009 16:27:53

      Ivane,bohuzel znam kluka,co ma anorexii.A kdyby sis najel na jiste stranky,videl by jsi,kolik kluku i muzu se v tom placa…Smutne…

  • Je to nemoc jenom pro ženy? :) Ivan 17.07.2009 00:18:08

    Docela by mě zajímalo, jestli se anorexií může „nakazit“ i chlap? Co myslíte, znáte někoho ve svém okolí?

  • anorexie Emina 16.07.2009 11:32:53

    Je to fakt hrozný, když se to někjomu přihodí. Mám kamarádku, kterou před lety potkalo to samé…taky chtěla zhubnout jen pár kilo, ale vymklo se jí to z rukou a nakonec vypadala jako kostra potažená kůži, otřesný. Ale nakones s pomocí psychologa se z toho dostala a teď je šťastná taková jaká je a kila navíc neřeší naopak si je hýčká.

  • hubnutí Janča 16.07.2009 09:09:41

    Působivý příběh s dobrým koncem. Je pravda, že anorexie je hodně nebezpečná a myslím, že se k ní dá asi velice rychle sklouznout, aniž by si to člověk uvědomil.

Přidat příspěvek k tématu ???

* Povinné pole

Anorexie a bulimie patří do témat

Adresář

Diskutujte na téma Anorexie a bulimie

Píšeme jinde


Zdravě.cz na Facebooku